Když domov přestává být domovem: Česko tváří v tvář demografické krizi

Česká republika prochází jednou z nejvýznamnějších transformací ve své moderní historii. Nejedná se však o politickou revoluci nebo ekonomický otřes, ale o tichou, plíživou změnu, která zásadně mění samotnou tkáň naší společnosti.

Dva konce jednoho problému

Na první pohled se může zdát, že rostoucí ceny nemovitostí a klesající porodnost jsou dva oddělené jevy. Podrobnější pohled však odhaluje hlubší spojení. Oba trendy odrážejí stejnou základní skutečnost: Česko se stává zemí, kde je stále těžší založit rodinu a najít si domov.

Medianová cena bytu v České republice dosáhla v lednu 2026 částky 8,8 milionu korun. Průměrná cena pak překročila 10 milionů korun. Pro srovnání: průměrná rodina si musí na takový byt šetřit více než 15 let čistého příjmu – a to za předpokladu, že by neplatila nic jiného než hypotéku.

„Lidé odkládají rozhodnutí mít děti, dokud si nevyřeší bydlení. Ale protože bydlení je nedosažitelné, odkládají děti – a často je nakonec nemají vůbec,“ vysvětluje demografka z Přírodovědecké fakulty UK.

Fertilní propast: Když touha nestačí

Statistiky malují znepokojivý obraz. Během posledních pěti let klesla celková míra porodnosti v Česku z 1,83 na méně než 1,3 dítěte na ženu. To je pátý nejprudší pokles mezi srovnatelnými zeměmi světa.

Zatímco průměrná žena si přeje mít dvě děti, realita je jiná. Třetina žen nakonec nenaplní svůj reprodukční ideál. U vysokoškolsky vzdělaných žen je toto číslo ještě vyšší – kariéra a náklady na bydlení vytvářejí kombinaci, která mateřství činí téměř luxusem.

„Měli jsme mít děti dříve,“ říká 38letá projektová manažerka z Prahy. „Ale čekaliśmy na lepší chvíli. Na větší byt. Na stabilnější práci. A najednou je pozdě.“

Ceny nemovitostí: Když se domov stává investicí

Za posledních deset let vzrostly ceny nemovitostí v Česku o 110 % nominálně, což představuje reálný nárůst o 55 % po očištění o inflaci. V Praze dosahují ceny v centru až 250 000 korun za metr čtvereční.

Tento růst není náhodný. Je výsledkem kombinace chronického podbudování, pomalých povolovacích procesů a faktu, že nemovitosti se staly primárně investičním aktivem – nikoli místem pro život.

„Když se bydlení stává investicí, přestává plnit svou základní funkci,“ komentuje situaci analytik realitního trhu. „Nemovitosti kupují lidé, kteří je nepotřebují k životu, zatímco ti, kteří je potřebují, si je nemohou dovolit.“

Demografická bouře, která už začala

Dopady těchto trendů nejsou vzdálenou budoucností. Již dnes se české školy potýkají s nedostatkem žáků, obce s vymíráním a penzijní systém s rostoucím tlakem.

Podle odhadů Mezinárodního měnového fondu by český veřejný dluh mohl do roku 2034 dosáhnout 60 % HDP, pokud nedojde k strukturálním reformám. Stárnoucí populace znamená méně plátců daní a více příjemců důchodů a zdravotní péče.

Zároveň roste podíl cizinců na populaci. Podle Českého statistického úřadu tvoří cizinci již 10 % obyvatel a prakticky celý populační přírůstek v posledním roce pochází z migrace. Každé desáté dítě narozené v Česku má matku-cizinku.

Co říká IMF?

Mezinárodní měnový fond ve své zprávě z února 2026 varuje před rostoucími strukturálními problémy české ekonomiky. Zatímco inflace se vrátila k cíli České národní banky (2,1 %) a ekonomika rostla v roce 2025 o 2,5 %, dlouhodobé vyhlídky jsou méně optimistické.

MMF doporučuje:

• Fiskální konsolidaci – roční úpravy o 0,5 procentního bodu během let 2027–30
• Daňovou reformu – včetně znovuzavedení elektronické evidence tržeb
• Důchodovou reformu – která zohlední stárnutí populace
• Bytovou politiku – kombinující omezení poptávky s podporou nabídky

Osobní zodpovědnost versus systémové selhání

Je snadné svalovat vinu na jednotlivce. Proč si mladí lidé nekupují byty dříve? Proč nemají děti, dokud jsou mladí? Proč nešetří více?

Takové otázky však přehlížejí systémovou povahu problému. Když ceny nemovitostí rostou rychleji než mzdy, když nájem pohltí třetinu příjmu a když péče o dítě vyžaduje buď drahé hlídání, nebo vzdání se kariéry – pak nejde o selhání jednotlivců, ale o selhání systému.

„Není to o tom, že bychom nechtěli děti,“ říká 35letý učitel z Brna. „Je to o tom, že nevíme, jak bychom je uživili. A jak bychom zaplatili hypotéku. A jak bychom zajistili, aby měly to, co potřebují.“

Budoucnost, kterou si (ne)vybereme

Česko stojí na rozcestí. Jedna cesta vede k dalšímu růstu cen nemovitostí, dalšímu poklesu porodnosti a dalšímu stárnutí populace. Druhá vyžaduje odvážná rozhodnutí: investice do dostupného bydlení, podporu rodin s dětmi a reformu penzijního systému.

Otázka není, zda se společnost změní. Ta se mění již nyní. Otázka zní: změníme ji vědomě, nebo nás změna semele?

Jak poznamenal jeden z respondentů demografického průzkumu: „Dříve lidé měli děti, protože to bylo samozřejmé. Dnes je to rozhodnutí. A to rozhodnutí je čím dál těžší.“

---

Zdroje:

• Mezinárodní měnový fond: Czech Republic – 2026 Article IV Concluding Statement (únor 2026)
• Český statistický úřad: Data o obyvatelstvu a nemovitostech (leden 2026)
• Investropa: Czech Housing Prices (leden 2026)
• Radio Prague International: Why aren't Czechs having more children? (leden 2026)
• FocusEconomics: Czech Republic Monetary Policy (únor 2026)